Štítky

čtvrtek 2. července 2015

Kroniky železného druida - Prohnaný

Prohnaný 2/5
Kevin Hearne

Atticus O'Sullivan, poslední druid, si poklidně žije v Arizoně, provozuje okultní knihkupectví a ve volném čase na sebe bere zvířecí podobu a vyráží na lov se svým irským vlkodavem. Sousedé a zákazníci ho znají jako pěkného potetovaného jednadvacetiletého Ira - ale ve skutečnosti nemá jednadvacet let, ale jednadvacet století. Nemluvě o tom, že čerpá sílu ze země, oplývá břitkým rozumem a nosí ještě břitčí meč známý jako Fragarach neboli Odpovídač.



Po tom však touží jeden pořádně naštvaný keltský bůh, který prohání Attika po celá staletí. Nyní ho konečně vystopoval a Atticus bude potřebovat všechnu svoji sílu a k tomu pomoc svůdné bohyně smrti, upířího a vlkodlačího právníka, sexy barmanky a trochu toho starého dobrého irského štěstí, aby se mu podařilo nakopat pár keltských zadků a zachránit si krk.

Slaboučká knížečka s měkkou vazbou a nálepkou "pro fanoušky Dresden files" se mi na první pohled zalíbila a po přečtení pár stránek šla do košíku.
Druid jako hlavní hrdina mě zaujal a těšila jsem se na bohy a bohyně.

Co ale začíná slibně okořeněné o humor a kámoše vlkodava (miluju vlkodavy!!!), už tak slibně nepokračuje.

Několikrát za sebou se dovidáte to samé, jen od někoho jiného, akční scény zas až tak akční nejsou a následné reakce zúčastněných jsou jak na hlavu postavené.

Ve finále máte půl knížky za sebou a nevíte nic nového a kroutíte hlavou nad absoruditou všeho. Ani konec už to v mém případě nezachránil.
Autor sice vytvořil dobrou postavu, zajímavou zápletku, ale nic z toho nevytěžil.
Kdyby si hrdina pořád jen nepovídal o věcech které už čtenář dávno ví a jednal, hned by bylo líp.
Ani ortatní postavy nejsou nějak zajímavé a Atticusovi jsem jeho věk také nevěřila.

Co říct na závěr? Po slibném začátku přichází sklamání a další díly rozhodně neplánuji číst.



Žádné komentáře:

Okomentovat