K Lykaře mě inspirovala kniha Most do země Terabithia. Doufám, že se bude líbit.
Prolog
Nejdříve nebyl vůbec nic, jen tmavá postava na trůnu z křišťálu vyloženém měkkými kožešinami.
Jeho prsty se sevřely kolem hrdla když se poprvé nadechl a pak nahmataly netvarý obličej který postupně získal protáhlý tvar s ostrými rysy a tmavýma očima.
Oči přelétly obrovský sál z bílého mramoru s desítkami sloupů ve tvaru stromů s křišťálovými listy a květy a s vitrážovými okny skrz která dopadala na mramorovou podlahu barevná světla.
Pohled se mu zastavil na ženě naproti trůnu. Nechápal jak to může vědět, ale byla jeho. Jeho temná princezna se zlatýma očima.
Jako další si uvědomil svou temnou podstatu a srdce mu pohltila zloba a nenávist. Mysl mu zaplnily nové vzpomínky, touhy, plány a nejrůznější poznání.
Pak mu bylo dáno jméno kterému podléhali jeho poddaní, stejně temní a mocní jako on.
Ach ano, ta moc... byla opojná a jen jeho. Přesto chtěl víc. Nebyla kompletní... nebyla absolutní.
Vyčkával co dalšího přijde, čekal na své slabiny které by měli být nastaveny co nevidět, ale nic nepřicházelo. Nic se neměnilo.
Přestala psát...
Trvalo jen zlomek vteřiny, než si uvědomil, že je to jeho nejlepší šance vymanit se její moci.
"Udělala jsi chybu má královno…" Šeptl do ticha a jeho temná princezna se pouze usmála a kývla.